Jdi na obsah Jdi na menu
 


Su Manchurian Candidate

 

  Liberec, le 15 février 2011

 

 

J’entends le téléphone sonner, puis la voix autoritaire et apaisante, et tout qui commence, comme dans une transe, et je m’y perds…

 

Je sais qu’ils m’y attendent déjà et que tous leurs regards se porteront sur moi, celle dont la famille de Thénardier fournit les gens du monde en grandes prêtresses, de génération en génération depuis la Montespan ! Moi qui suis si belle et qui les inonde de mon énergie noire, ils m’attendent tous.

 

J’y suis déjà, entourée des brillances des chandeliers. Je les y vois, et d'autres que je ne connais pas, la plupart nue, occupée à des jeux sexuels. Je vois surtout leurs tapis rouges trempés par les pleurs d'enfants tremblants de peur, tordus de douleur.

 

Leurs souffrances m'envahissent, le temps de me consoler du souvenir du beau monde qu'ils iront bientôt rejoindre…

 

Alors, je saisis mon collier d'argent, et déjà déshabillée, je me cambre avec plaisir sur les draps de velours noirs. Je sens avec plaisir la peau de l’enfant qu’on pose sur mon dos, une brusque convulsion et le sang chaud coule entre mes reins. C’est avec plaisir, car je sais enfin que l’enfant ne souffre plus. Il vit maintenant parmi les anges, heureux.

 

Pour moi, sans fin, la vie et son malheur continueront. Traînant mon immense et secrète peine...

 

...j’aurai déjà tout oublié…

 

 

...je suis le Manchurian Candidate

 

 

 

***

 

 

 

 ... je connais le chemin qui mène à la porte.

rosemary-s_baby.jpg

 ...znám cestu k bráně.

 

 

 

***

 

 

 

Slyším jak zvoní telefon a hlas na mě mluví klidně a pevně, a náhle všechno začíná, jakoby v transu...a do toho se potápím...

 

Už vím, že na mě čekají a budou mě intenzivně sledovat, vzpomenou si, že pocházím z rodiny Thenardierové, která neustále zásobuje šlechtu lokaji. Už za Josefa byla má rodina slavná a ona černá energie září od jejich poslušných dcer. Všichni na mě čekají...

 

Už jsem tady obklopena hořícími svíčkami. Tady je všechny vidím, i další, které neznám, všichni nazí, pohlceni sexuálními hrátkami. Hlavně vidím jejich purpurové koberce, kam kanou slzy, kde se děti strachy chvějí, ze strachu se svíjí...

 

Jejich bolest mě zachvacuje až do okamžiku, než si vzpomenu, jak krásný je onen svět, kam brzy odejdou...

 

Pak popadnu svůj stříbrný náhrdelník, a už dávno svlečená se radostně prohnu v kříži na černém velvetovém povlečení. S radostí vnímám pokožku dětí položených na mých zádech, cítím prudký otřes a teplou krev jak stéká podél páteře. S radostí vím, že už netrpí. Už šťastně žije mezi anděly.

 

Ale pro mě neustále život a jeho maléry pokračují. Táhnu svou bezmeznou a tajnou bolest...

 

Už zítra všechno bude zapomenuto...

 

 

...jsem Manchurian Candidate

 

 

 

 

***

 

 

 

Version tchèque corrigée par Marcello Billardi

 

 

 

***

 

 

Lu sur scène à l'Experimentalni Studio à Liberec en novembre 2012, dans le cadre du Festival des Salutations littéraires. http://www.literarnipozdravy.estranky...

Extraits :

Jaromir Typlt pour la version tchèque, Ludek Roubicek et son téléphone pour les images et Zan Koson en spectateur attentif.
 

 

 

 

***

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA